O víkendu jsme adoptovali pejska a kromě výletů na bruslích jsme se i prošli po Děčínsku.
Prodloužený víkend jsme strávili aktivně. V sobotu jsme si udělali výlet na bruslích z Horního Žlebu skoro až do Bad Schandau a zpět. Ondrušovi to dojeli až do Drážďan a zpátky jeli posledním vlakem, do Děčína se dostali asi tak v 11 večer.
Záznam výletu naší hračkou
Za zmínku stojí ubytování v Zámecké sýpce – stojí asi 10 euro/noc, opravdu je to v bývalé sýpce, která má asi metrový zdi a vypadá to vevnitř jako v *** hotelu, i když větší část slouží jako koleje ČVUT. Na toto ubytování je možné nahlížet jako na vyfakování slevomatů, protože nabídku ubytování za tyto ceny jsem na slevových serverech fuckt neviděl. Fakof slevomatů je i poobědvání ve vesnických hospodách na Děčínsku, kde se dva obědy s pivem i polívkou dají pořídit do 8 eur. Konkrétně třeba ve Staré Olešce, Růžové a ve vesničce Kámen. Zejména doporučuji zvěřinovou hospodu v Kameni. Jedná se o win-win, protože sýpka a hospody neplatí 15 procentní provizi slevomatům ani sýpka a hospody nepřenášejí tyto marketingový náklady na mě. Ale to jsem jen tak odbočil.
V neděli ráno jsme obešli zámek a přešli kamenný most, který vypadá jako Karlův most jen s tím rozdílem, že má jednu sochu a je asi desetimetrový, nicméně v propagačních materiálech města Děčín vypadá jako Karlův most.
Záznam ranní procházky
Pak jsme s Ondrušovými vyrazili přes vyhlídky nad Děčínem do Bynovce, kde nás místní hospoda vyfakovala otevírací dobou až od tří, takže jsme se najedli v Kameni. Trochu jsme si zašli, ale to nevadí, protože chůze, zejména do kopce, je zdravá.
Záznam výletu Děčín – Bynovec – Kámen – Děčín
Večer jsme Ondrušovy hodili na nádraží v Děčíně a pokračovali do kempu Česká Brána ve Staré Olešce už jen ve složení Hausmann a Hausfrau. Kemp má tyto výhody: je na břehu rybníka a vedle jsou ještě další dva kempy, takže je mezi nima konkurence a chovali se k nám jako zákazníkům a ne jako jeden Helmut v Garmischi.
V neděli jsme vyšplhali na Růžovský vrch. Až do Srbské Kamenice s námi šel kokršpaněl, který přiběhl do kempu, kde se mu zalíbilo, protože ho paní na recepci krmila. Do kempu přiběhl pravděpodobně proto, že někdo měl tak strašně rád psy, že si musel nějakého pořídit. Pak si to asi se svou zoofilií, pardon láskou ke zvířatům rozmyslel, kokršpaněla posadil do auta a pak ho někde vyhodil, podobně jako krátkodobí psomilci vyhazují po vánocích pejsky do popelnic. Ale to jsem zase odbočil. Pejsek se rozhodl, že v neděli půjde s náma. V Srbské Kamenici jsme mu chtěli u krámku nasadit obojek, že si ho tam třeba majitel vyzvedne. Pejsek si ale nenechal nasadit obojek a zdrhnul. Tak jsme se aspoň zaradovali, že jsme se ho zbavili, protože cestou do Srbské Kamenice prohnal několik desítek srnek a my měli strach, že bychom myslivcům nedokázali vysvětlit, že to není náš pejsek. Když jsme se večer vrátili do kempu, celkem nás překvapilo, že pejsek se tam vrátil. Protože paní na recepci si ho nechtěla nechat, její manžel přinesl deku a koš na prádlo, bleskově ho zabalil do deky, hodil do koše na prádlo a odvezl do útulku.
Záznam výletu na Růžák Kousek pod vrcholem se nám hračka vybila.
V úterý jsme se jen podívali k rozhledně nad Děčínem, která se otevírala až od 10ti a pak jeli zpět do Letňan asi okolo poledne, ještě předtím než se rychlí řidiči a sváteční řidiči začali na silnicích navzájem školit, že jejich styl jízdy je lepší.
Dnes jsem udělal sobě i Hausfrau radost a koupil jsem pořádný desetipalcový, tj. 25ti centimetrový kousek zázvoru:
Solidní kus zázvoru
Ponaučení: radost můžeme mít i z maličkostí!
Naše aktivity jsme si opět zaznamenali naší novou hračkou. V sobotu jsme si zaběhli Jiříkův běh, v neděli jsme si vyjeli na kole do Neratovic.
Výhled z polní cesty u Miškovic, na obzoru zprava doleva: Spolana Neratovice, Mělník, elektrárna Mělník
Protože dnes bylo letní počasí a navíc jsme si koupili novou hračku, udělali jsme si příjemný cyklovýlet. Za zmínku stojí, že jsme téměř nejeli po žádných cyklostezkách, protože cyklostezky v Letňanech a okolí vypadají převážně tak, že se umístí cedule na frekventované silnice a na ještě frekventovanější silnice se dokonce namalují cyklopruhy. (A zmr*i z radnice pak bullshitují občany, kolik bylo postaveno nových cyklostezek.) Protože jsme se nechtěli zabít ani ohrožovat řidiče, těchto „cyklostezek“ jsme nevyužili, jak můžete vidět na reportu ze sporttesteru.
A nyní menší komentovaná fotoreportáž:
Radost daňového poplatníka
V místě, kde na části cesty mezi Kbely a Satalicemi byl dříve jen bahnitý mr*ník, je dnes trochu štěrku a dá se tam krásně projet na kole, projít pěšky, nebo tam zoofilní páry můžou venčit své smetákoidní pejsky. Stačí jedna ještěrka se štěrkem a užitek z toho mají tisíce občanů. Řekl bych že je to naprosto úžasný poměr cena výkon. Bohužel se ale taky může vyznačit cyklostezka na Letenských schodech a užitek z toho má jen pár zm***. Poměr cena výkon fubar.
Takhle má vypadat espresso
Za tohle kafe si restaurace Paganini v Brandýse zaslouží pochvalu. Nicméně za to, že číšník si v restauraci zapálí cigaretu asi dva metry od symbolu, který zákazníkovi jasně sděluje, že restaurace je nekuřácká, vyhrává cenu za nejdebilnější chování obsluhy tohoto jara.
Teplárna Třeboradice
Tam končí teplovod z Elektrárny Mělník.
Na tomhle časem vyrostou cherry rajčátka
A na závěr se musím pochlubit, co jsme zatím vypěstovali na okenní římse ve 12. patře communist housingu.
V sobotu jsme běželi Kbelskou desítku.
Kbelská desítka
Výhled na řeku
Katka přebíhá mokrou kluzkou lávku
Krátká fotoreportáž z akvárek v jednom sklepě na Staromáku. Podívejte se, na kolika různých českých rybách si můžete pochutnat místo třeba pangasiuse, který nevyniká ničím jiným, než svým pitomým jménem.
